LA přísně tajné

Chceme z Los Angeles udělat „nejzelenější město USA“. Tento slogan razí současný starosta LA a vzhledem k procesům, které se zde odehrávají, se nedá říct, že by to byla pouze prázdná fráze. Je to však fráze nesmírně komplikovaná.

Třetí ze série blogů shrnujcích vybrané dojmy ze stipendijní studijní cesty po 5 městech USA v červnu 2014. Další texty najdete zde:

5 amerických měst a vize jejich směřování v roce 2014

Czechmade 21. století

„Československý“ Pittsburgh hrdě nazýván Portlandem východu

Zásadní problém v USA i jinde: havarijní stav dálnic a mostů

D.C. - znovuobjevená starožitná výkladní skříň

80% komunikace + 20% tvorba = moderní městské plánování

Mluvit nebo nemluvit o dlouhodobém horizontu bytí?

Minneapolis/St. Paul - severské Twin Cities na řece Mississippi

Portland: Město budoucnosti, tolerance a selského rozumu

Los Angeles bylo naší poslední, pátou zastávkou třítýdenního turné po Spojených státech. Měřítkem dramatičnosti pozorovaných změn je to však místo výrazně symbolické, a proto o něm napíši jako o prvním.

Z mého evropsko-česko-pražského pohledu není vlastně Los Angeles městem. Jedná se spíš o obrovskou metropolitní oblast sevřenou na jedná straně Pacifikem a na druhé straně pásem vysokých hor z nichž si každý vybavíme minimálně tu, na které stojí velký bílý nápis Hollywood. V této geografické pánvi se nachází řada lokálních center o velikosti samostatných měst (Downtown L.A., Pasadena, West Village, Venice, Santa Monica, Long Beach, Alameda, Van Nuys, Hollywood a mnoho dalších). Jejich geografickým centrem je oblast Downtown L.A. s charakteristickou siluetou několika mrakodrapů z období zhruba 80. let a spojnicemi sídel je pak hustá síť kapacitních a až na výjimky věčně ucpaných dálnic.

Když jsme na závěr našeho pobytu v LA měli hodnotit celkové dojmy z uplynulých tří týdnů v USA, všichni bez výjimky na krátkou zkušenost v LA nadávali, až to našim americkým průvodcům bylo nepříjemné a přerušovali nás slovy „ano, víme, to jsme slyšeli, ještě něco?“. Opravdu, trčet každý den alespoň hodinu v zácpě na dálnici, ať se chcete dostat kamkoliv, to není žádné velké lákadlo.

Jenomže pak přišel absolutní obrat. Na samý závěr programu jsme měli možnost bonusové pěší prohlídky Downtown L.A. s místním průvodcem. V předchozím programu místní ani nenapadlo, že by pro nás Downtown L.A. mohlo být něčím zajímavé, tak nás tam do té doby ani nevzali a místo toho nás tahali zácpami na dálnicích po všech čertech.

Downtown L.A. nám vyrazilo dech. Pod dominující siluetou několika mrakodrapů (pozn. 1), které stojí podél jedné ulice táhnoucí se přes kopeček dominující Downtownu, se skrývá překrásná architektura výstavních obchodních paláců z počátku 20. století. Charakterově podobný prostor jako pražské hlavní třídy Vinohradská, Václavské náměstí, či Příkopy. Jenomže ty domy jsou fakticky až na drobné výjimky opuštěné! Na dvou hlavních ulicích se v jejich parteru, kde dříve musely být luxusní obchody, krčí živořící – nelze to nazvat jinak – vetešnictví. Jinak prach, rez a smutná okna, za kterými je alespoň na první pohled prázdno. Součástí těchto Pompejí zlatého meziválečného věku jsou první premiérová kina, divadla, přepychové koncertní sály... V provozu je jich dnes pouze minimum.

_{1)V LA dlouho platily na USA výjimečné výškové limity na výstavbu budov. Angelinos zkrátka nechtěli, aby jejich město dopadlo jako New York plný mrakodrapů. Jediná budova, které se tolerovalo nerespektování limitů byla budova samotné věžovité radnice. V 80. letech, v době nejhlubšího úpadku Downtown LA se vedení města rozhodlo výškovou regulaci zrušit, přilákat developery a realizací několika mrakodrapů vrátit centru šťávu... Tento plán se ukázal nebýt moc samonosným, inu klasické technokratické řešení.}

Možná k překvapení řady Angelinos tyto zbylé ulice dnes opět překypují pestrým životem. Lidé různých sociálních vrstev se do nich po desetiletích jejich chátrání a tabuizace opět vrací. Pro začátek do jejich veřejného prostoru, do kryté tržnice, která přečkala celé století, do několika nových přízemních obchodů, do horních pater zchátralých budov asi ještě moc ne. A hned o blok vedle pusto (včetně parkovišt), jen podezřelé zástupy ošuntělých prodejen s identickým sortimentem: jedna ulice plná prodejen vodních dýmek, dokonce několik bloků klenotnictví…

Radnice, resp. správa LA, která až na pár výjimek spravuje celou metropolitní oblast, sídlí hned vedle a regeneraci Downtown věnuje značné úsilí. Ještě aby ne, když se z něj pro mnohé Angelinos stala v předchozích desetiletích „zakázaná zóna“, symbol zločinu, špíny a stále se propadající vnitřní periferie. Pionýrskými akcemi, které měly Downtown pomoci, byly nejprve velké rozvojové projekty zmiňovaných mrakodrapů, metra či ikonických veřejných staveb. Jejich smyslem bylo přivést do oblasti nové funkce a lidi, kdo by se Downtownu jinak širokým obloukem vyhýbali, pouze jej objížděli okružní dálnicí, ze které tak maximálně zaregistrujete jeho siluetu. V posledních letech padla pozornost také na tvorbu kvalitních nových veřejných prostranství v místech, kde byly dosud pouze rozsáhlá parkoviště a na transformaci postupem času opuštěné oblasti nákladového nádraží v kreativní hub, který resuscitují nezávislí umělci, či architektonická škola nově sídlící v původních skladištních budovách. Pro perspektivní, kreativně naladěné dobrodruhy skvělé lákadlo. Pro urbanofily neskutečná podívaná připomínající regeneraci pralesa, kde z torz odumřelých stromů prýští nový život v nejneočekávanějších podobách jako o závod.

LA ale není pouze Downtown. Celá metropolitní oblast čelí výzvám, které v tak velkém měřítku představují gigantické objemy potřebné práce. Už od raného 20. století se velká většina pitné vody do LA dostává mnohasetkilometrovým akvaduktem ze severní Kalifornie. Jeho stavba, při které se vyznamenal jistý magnát se známým jménem Mulholland, byla ostatně předmětem úplně stejných pozemkových spekulací jako výstavba železnice, či dálnic. V nejbližším okolí LA jsou všechny vodní zdroje maximálně využity. Srážkové modely a predikce klimatických změn pro nejbližší desetiletí spolu s predikcí pokračujícího růstu počtu obyvatel v LA a spolu s faktem, že Američané průměrně spotřebují po Kanaďanech zdaleka nejvíc vody na osobu ze všech obyvatel naší planety (drtivou většinu vody zabere !zavlažování trávníků!) vyžadují zásadní úspory a hledání nových zdrojů. Ne nadarmo je proto LA jedním z průkopníků recyklace vody, regulace zavlažování a maximálního zadržování a využití dešťové vody v místě jejího dopadu (pozn. 2).

_{2) Mimochodem ať se nám to líbí nebo ne, i v České republice vzhledem k naší poloze na „střeše Evropy“ budeme čelit podobným problémům. Podle optimistických scénářů Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G. Masaryka má k roku 2050 poklesnout o 40% průtok Vltavy v období duben až září, pesimistický scénář, či důsledky tohoto procesu třeba pro na vodním chlazení závislý průmysl, radši nechtějte znát.}

V reakci na šílenou dopravní situaci LA, které historicky disponovalo nejlepším systémem tramvají na světě (viz dokumentární film Jak převézt lidi v předchozím blogu Czechmade 21. století), v posledních letech věnuje značnou pozornost znovuzavádění městské kolejové dopravy – tramvají a metra. Na světě není jediné město, které by své dopravní zácpy vyřešilo zvyšováním kapacit pro automobilovou dopravu. Zrovna Los Angeles tu první strategii zkoušelo dotáhnout na samou hranici možností, aby zjistilo, že opravdu nikam nevede. Nejlevnějším způsobem, jak alespoň trochu ulevit ulicím od všudypřítomných aut, je přitom územním plánováním podporovat, aby lidé nemuseli za svými cíli podnikat moc dlouhé cesty – koncept města krátkých vzdáleností – a aby na krátké cesty, například v rámci jednotlivých jádrových oblastí aglomerace, chodili pěšky nebo jezdili na kolech v kombinaci s existující veřejnou hromadnou dopravu. Věřte nebo ne, automěsto Los Angeles pro rozvoj cyklodopravy dělá mnohem víc než Praha. A nestydí se za to. Právě z energie lidí okolo hnutí Critical Mass a souvisejících akcí typu CicLAvia (z latinskoamerického, původně bogotského fenoménu Ciclovia pochází velká část lidské energie a myšlenek, které stojí za dnešní renesancí donedávna zatracovaného LA.